Dnešní článek, jak už napovídá název, bude spíše pro nové, nebo stávájící středoškolské studenty . Ale jelikož sám začínám s aplikací většiny poznatků do praxe až teď, věřím, že by mohl zaujmout i čtenáře starší. Doufám, že jste mi odpustili zaměřenost článku, nebo měsíc volna navíc a pojďme se na to podívat…
#1 Studovat chytřeji
Možná vás v půl třetí ráno, když jste se probudili na poslintaném sešitu matematiky, na kterém jste v rámci přípravy na zítřejší čtvrtletní práci usnuli, napadaly někdy podobné myšlenky. Ale čtvrtletka nějak dopadla a společně s odložením pera po práci většina z nás odložila i své předsevzetí na budoucí chytré učení se s předstihem.
Velkou pravdou ovšem je, že nejde o to naučit se to či ono, ale jde o to naučit se učit.
Rychle si osvojovat nové informace a ty pak účelně aplikovat v praxi, je v dnešní době bez pochyb nedocenitelná schopnost, která se nám v budoucnu bohatě zúročí. Proto bych si zpětně se šlechtitelskou pečlivostí Gregora Mendela, zkusil vypracovat efektivní systém učení, zkoušel bych různé přístupy a metody, vybíral ty, které mi vyhovují a těch se pak držel jako sazenic hrachu, který nese po celý rok.
Síla zvyků a návyků by nám mohla být v tomto boji velmi cenným pomocníkem. Každý den věnovat přípravě do školy určitý čas. Aby se nestávalo (alespoň ne tak často), že budu čelit rozhodnutím – X hodin neefektivního učení (kdy látku stejně za den zapomenu) vs. psaní taháků, spoléhání na přestávku před školou (kdy už si člověk nestihne napsat ani tahák, natož se něco naučit), zoufale škemrání o zadání, nebo rezignaci na daný předmět a výsledky v něm.
Bohužel při zvolení poslední možnosti, by nám toho v té škole pak moc nezbývalo a proto je snad i lepší přemoct se a dočasně uvěřit v důležitost určitých věcí, než se jen opíjet nihilistickou vodkou.
Samozřejmě zbytečné memorování nepotřebných informací nikdy nebude jízdou na horské dráze, partnerem snů, ani výherním automatem. Toto memorování však přestane být tak zbytečným, jakmile ho užíváme jako prostředek k získání schopnosti učit se. Jakmile se cíl změní na prostředek. A v životě se budeme muset učit mnohem více nesmyslů, než si myslíme.
Ať už si schopnost učit se vypěstujeme kdekoliv a jakkoliv, je jisté, že s učením budeme v nejbližší budoucnosti přicházet do styku asi stejně málo jako s dýcháním. Takže bych rozhodně oběť nějakého času na vytvoření mentálních plic zvážil!
#2 číst více
Rozhodně bych chtěl více číst a vstřebávat všechny žánry, od fikce přes literaturu faktu po self-help knihy a zase zpět.
Střední škola je časem hledání a rozhodování, které nás ovlivní po zbytek života. A knihy nám mohou být v tomto rozhodování neocenitelnými rádci. Faktem také je, že jakoukoliv informaci, poučení z příběhu, nebo ovlivňující zkušenost kterou získáme z knih teď, budeme moci používat po zbytek života (který, jak se zdá, nebude už nikdy tak dlouhý jako dnes). Číst více však rozhodně nemusí znamenat uplést si na sebe bič a tím se mrskat k dočítání pokaždé, když nás kniha bude nudit k smrti. Není nutné číst nebeletrická díla celá! A kolikrát je to spíše na škodu.
Opravdu se nemusíme cítit provinile, když si půjčíme knihu historie 20. století a přečteme si z ní jednu kapitolu. Je to naprosto v pořádku.
Koupili jste si na náměstí knihu Uzdrav tělo i ducha v 5 krocích a uzdravil vás už první krok? Ano, vtom případě kniha splnila svůj účel a vy ji můžete nechat směle uzdravovat vaše kamarády a příbuzné
Ale vážně, stejně jako by nás nenapadlo vařit postupně všechna jídla z kuchařky, není potřeba číst slovo od slova ani nebeletristické knihy.
V době informací je důležité odnášet si myšlenky a ústřední stanoviska nikoliv omáčku kolem, nebo faktografické informace, které si jednak můžeme kdykoliv dohledat a druhak se nám vykouří z hlavy stejně rychle jako první věta tohoto článku.
Takže vzhůru do přeskakování kapitol a odstavců, a především do těžení významu a smyslu!
#3 studovat mnohem více mimo školu
Informace jsou v dnešní době největší zbraní a obranou zároveň (vážně jsem to dnes ještě nezmínil?). Škola však jakožto instituce svázána určitými stanovami, pravidly atd. nemůže s dobou držet krok, jak by bylo záhodno. A ani by neměla. Neříkám, že jsem se ve škole nenaučil nic důležitého, naopak byla toho spousta. Spíš říkám, že jsem se nenaučil spoustu věcí, které jsem se naučit měl. Což je čistě mea culpa (má chyba [čistě pro kacíře, kteří by mě chtěli obvinit, že se v článku nic nedozvěděli])], které jsem se mohl jednoduše samostudiem obloukem vyhnout.
Střední škola je dle mě jako matka, která má své děti naučit přemýšlet a orientovat se ve světě. Nikdo po ní ale nemůže chtít, aby své ratolesti upozorňovala na nejnovější trendy v tom, či onom oboru, nebo jim předkládala nejnovější zprávy a události na stříbrném podnosu… Problémy jsou tu ovšem hned dva: 1. chcete udržovat krok s novinkami v oboru, který vás zajímá a orientovat se v aktuálním stavu světa. 2. škola je ve funkci matky průvodkyně dle mého úspěšná, asi jako bych byl ve funkci jakékoliv matky úspěšný já. Samostudium mimo školu je však spolehlivým lékem na obé!
Navíc širší rozhled vždy umožní nadhled z větší výšky. A až vás bude nějaký učitel dogmaticky přesvědčovat o pravdách svého oboru, například že Země je kulatá, tak vy se jen potutelně usmějete a uvědomíte si, o kolik jste díky stránce www.placata-zeme.cz chytřejší!
Nenechte si znechutit skvělé předměty učiteli, kteří vám nejsou sympatičtí, nebo mají problémy s egem. A když máte štěstí na skvělé učitele, tak munice do debat se bude hodit vždy! Do začátku vřele doporučuju například portály: www.edx.org nebo www.khanacademy.org, které rozhodně stojí za zkoušku!
#4 Jazyky
Ovládnout cizí jazyk(y) jako budhisté mysl, chtěla za dobu trvání střední školy asi většina z nás. Většina z nás však také v tomto ohledu kolosálně selhala!
V čem byl problém? Hodiny jazyků jsme měli na pravidelné bázi 3-4 týdně, tak co se stalo? Zpětně vidím problém v tom, že u jazyků platí intenzita>počet opakování a skutečnost, že z hodin němčiny si pamatuju v podstatě jen velké hodiny na stěně, napovídá, že intenzita v mém případě rozhodně pokulhávala.
Buďme ale lidi a neobviňujme za své chyby a osobní slabosti sebe! Ono kolikrát je sledování hodin opravdu zábavnější než plusquamperfektum nebo cvičení v pracovním sešitě na nepravidelná slovesa.Velký problém vyvěrá z chápání motivace. Na tom, že motivace je u učení se čehokoliv hlavní motor/problém, se asi shodneme. Stejně jako se shodneme, že motivace byla pravděpodobně i mým největším kamenem úrazu.
Zajímavou pravdou, o které píše ve své knize Mark Manson, ovšem je, že akce plodí motivaci, ne naopak! Zamysleme se nad tím. Motivace ve smyslu lepšího pracovního uplatnění a DSD diplomu nemusí být špatná, ale nikdy se nevyrovná motivaci, kterou získáme, když si naordinujeme 3 hodiny týdně mluvení s cizinci na www.speaky.com. A každé zlepšení okamžitě uplatníme v praxi. Nejen že vám aktivita tohoto druhu vygeneruje velmi silnou motivaci, ale dosáhnete díky ní i tolik potřebné intenzity tréningu.
Protože nakonec naučit se jazyku jen v hodinách ve škole, je stejně obtížné, jako se dobře naučit jen ve školních hodinách čemukoliv jinému.
#5 Užívat si více přítomnosti
Tuto zásadu bych, ze všech výše zmíněných, svému minulému já otloukal o hlavu nejvíce. Protože když přijdete později na cokoliv jiného, většinou se to ještě dá zachránit…
Arthur Schopenhauer kdysi napsal: Když se na konci života většina lidí ohlíží zpátky zjistí, že po celou dobu žili prozatímně. Překvapí je zjištění, že právě to, co nechali projít, aniž to docenili, a aniž si to užili, byl zkrátka jejich život. A tak člověk, podveden nadějí, vtančí do náručí smrti. Uvědomit si tuto věc na střední škole je klíčové. Nejen že střední škola je díky volnému času, absenci obrovského množství praktických problémů a možnostem mládí skvělým místem pro absolutní prožívání přítomnosti v nejčistší formě, ale skýtá také obrovské nebezpečí: upnout se na budoucnost a žít v ní. Myslet si, že střední škola je jen přípravou na vysokou, na svobodu, zaměstnání, manželství, na život!
Ale prožít toto úžasné období života jen v očekávání něčeho většího a mohutnějšího, by nás mohlo později nepříjemně pronásledovat. V budoucnu budeme žít v jiných podmínkách a jinak. Ale pochybuji že podmínky budou kdy lepší. Očekávání lepšího není smyslem života.
Nebo si opravdu myslíte, že se tolik dospělých vrací s nostalgií ke svému studiu na střední, protože při něm zažili tak úžasné věci? Nebo se jen jim jen v určitém okamžiku překlenulo očekávání budoucnosti v nostalgické lapání po prchavých okamžicích minulosti, které pro ně neměli svého času větší cenu než pytel se smetím? Myslíte si, že profesorka Kratochvílová, o které vám vypráví děda každou druhou neděli, je v něčem jiná než ta p*** na matiku, která po vás nepřečetla jestli jste psali 33 nebo 38 a proto vám dala 1-? Nemyslím si.
Nečekejte na vysokou, neodkládejte všechnu zábavu jen na pátek a víkendy. Rozplánujte si prázdniny a volno, aby byly prožity na dříň. Nepřehánějte to s povinnostmi, které jsou povinnostmi většinou jen protože je tak nazýváme.
Rychle otevřeme oči a vyrazme se do přítomnosti opíjet morkem života! A všem nám přeju, v tomto ohledu, hodně štěstí…
