Nejsi šťastný protože toužíš. Touha je dohoda se sebou samým, že nebudeš šťastný dokud nedosáhneš vytouženého. Chceš, aby věci byly jinak než jsou. Kdyby se změnily, myslíš, že bys byl šťastný. Možná chvíli, než bys začal toužit po něčem novém.
Dokud toužíš, nemůžeš být dlouhodobě šťastný.
Tvé štěstí je závislé na věcech, které neovlivníš: názory a chování ostatních, náhody, porovnávání se s portréty, které si lidé malují on-line, chování partnera… Věříš, že lidé mají svobodnou vůli a jednají záměrně. Bereš si věci osobně.
Dokud tvé štěstí závisí na vnějších věcech, které neovlivníš, nemůžeš být dlouhodobě šťastný.
Tvá mysl si vytvořila různé příběhy, které ti neustále ve smyčce přehrává. Příklady příběhů: ostatní mě nemají rádi, jsem hloupý, nikdo mě nechápe, společnost je špatná, jsem příliš chytrý, ostatní potřebují mé rady… Tyto příběhy jsou vězením, protože zásadně ovlivňují tvou náladu i vnímání světa.
Dokud si neuvědomíš, že tvá mysl nejsi ty, nýbrž rádio, které jsi neustále nucen poslouchat, nemůžeš být dlouhodobě šťastný.
Nevěříš tomu, že by štěstí byla schopnost.
Dokud věříš, že se štěstí musí objevit a nelze jej dosáhnout prací, nemůžeš být dlouhodobě šťastný.
Podceňuješ vliv praktických věcí. Netrávíš čas venku. Necvicíš. Obklopuješ se toxickými lidmi. Nemáš dostatek spánku. Jíš hodně cukru. Nepiješ vodu. Máš ubíjející vztah/práci/smečku. Necháváš si radit od lidí ve věcech, které sami nezvládají. Čteš špatné knihy. Následuješ mapu ze zadní strany krabice cereálií.
Dokud nežiješ tak, abys maximalizoval svou energii, je velmi, velmi těžké být dlouhodobě šťastný.
Věříš, že štěstí je standart. Není-li přítomno, musíš tedy dělat něco špatně. Jak řekl Buddha: „Život je utrpení“. To je standart.
Dokud nevěříš, že standartem je utrpení nikoliv štěstí, nebudeš nikdy dlouhodobě štastný.
A proč nemůžeš být šťastný ty?
