Představte si následující situaci: Jan nedochodil střední školu, fetuje a nejdéle vydržel v práci čtyři měsíce v kuse. Najednou se octne na ulici s oblečením jakožto jediným majetkem. Jaké má Jan vyhlídky? Asi jako kuře na jatkách, které si uvědomí, že jede vstříc děsivé turbíně. Nic moc. Teď si představte, že se na ulici octne najednou Mark Zuckerberg. I když by bylo jeho jediným vlastnictvím tričko a kraťasy, ještě ten večer by, po rozdání autogramů recepci, přespával v prvotřídním hotelu. Jakmile by se trh dozvěděl, že je nezaměstnaný, okamžitě by mu začaly chodit tisíce nabídek na řídící, konzultantské a kreativní pozice ve všemožných startupech, firmách ale i světových korporacích a vládách. Po roce od octnutí se na ulici by měl pravděpodobně zpět množství peněz, které je obtížné za lidský život utratit. V čem je hlavní rozdíl mezi Markem a Janem? (Nejen) ekonomové by řekli, že především v jejich lidském kapitálu.
Lidský kapitál jednotlivce je součtem jeho vzdělání, inteligence, charisma, zkušeností, kontaktů, talentu, kreativity, a dokonce i sportovního nadání. Dělá nás zábavnějšími společníky, informovanějšími voliči a schopnějšími ocenit kulturu a obecně si více užívat plodů života. Je to vše, co vám zbyde, když se jako naši hrdinové výše ocitnete na ulici jen v trenkách a košili (Charles Wheelan, 2010). Lidský kapitál souvisí s kapitálem peněžním jen částečně. Paradoxně kdyby se na ulici bez ničeho octl katarský princ, zdaleka by neměl návrat k předchozímu životu tak jednoduchý jako třeba úspěšný lékař. Budování lidského kapitálu je investicí. Investicí, která se úročí po celý život.
JE DŮLEŽITÝ?
Gary Becker, laureát Nobelovy ceny za práci v oblasti lidského kapitálu, odhaduje, že součet schopností, vzdělání, tréningu a zdraví tvoří dohromady asi 75 % bohatství moderní ekonomiky. Ani diamanty, ani ropa, zlato či nemovitosti, ale věci, jež nosíme ve svých hlavách. Lidský kapitál však není jen formou bohatství, je také objevnou optikou, jíž lze nahlížet na chudobu (Charles Wheelan, 2010). Lidé jsou v ČR chudí, protože mají špatně placenou práci nebo práci nemají. To je však jen symptom, nikoliv příčina. Symptom nedostatečných schopností, nedostatečného lidského kapitálu. Toto vysvětlení podpírá i překvapivá korelace mezi lidským kapitálem země a úrovní příjmů jedinců v ní. Na druhou stranu mezi nerostným bohatstvím a životním standardem v zemi korelace překvapivě chybí (Charles Wheelan, 2010). Nigérie se nemůže i přes své ohromné nerostné bohatství měřit v životní úrovni se Švýcarskem nebo Japonskem, ačkoliv jde o země téměř bez přírodních zdrojů.
PROČ O NĚJ USILOVAT?
Lidé se zaměstnáním snů většinou velmi tvrdě investovali do svého lidského kapitálu. Cal Newport (2016) vysvětluje, že to, co dělá vysněné práce vysněnými, jsou specifické, nedostatkové a cenné rysy těchto povolání například: autonomie, flexibilita, kreativita… Chceme-li pak dosáhnout na něco, co je nedostatkové a cenné, musíme dle tržní teorie nabídnout výměnou také něco, co je nedostatkové a cenné. Nedostatkové a cenné jsou specifické schopnosti, které není lehké ovládnout. Ty především pak tvoří dle Newporta (2016) náš kariérní kapitál, což je měna, jíž se platí za práci snů.
Mince má ale i druhou stranu. Schopnost pokládat otázku „S čím budou ty hranolky?“ má v Česku zhruba 7 miliónu lidí, a tudíž není nedostatková a lidský kapitál příliš nerozšiřuje. Trh bohatě odměňuje nedostatkové a cenné schopnosti, průměrné a běžné nikoliv. Máme-li malý lidský kapitál, globální ekonomika nás také nepřímo nutí soutěžit s ostatními lidmi se stejnými schopnostmi, případně roboty. Tržní boj s levnou pracovní silou a robotizací pak pro pracovníky s malým lidským kapitálem zavání bitvou u Waterloo v sedle Napoleona. Navíc jak dodává Wheelan (2010), všudypřítomná technologie dělá chytré pracovníky produktivnějšími, nekvalifikované pak dělá zbytečnějšími. Chytří pracovníci jsou ti, kteří disponují velkým lidským kapitálem. Jak ho ale budovat?
JAK NA TO?
Nejrychlejší cestou k navýšení lidského kapitálu bude snaha osvojit si cenné a nedostatkové schopnosti. Je neobvyklé, jestli dokážete prospat tři dny v kuse nebo navzájem proplést všechny prsty na nohách, stejně jako je cenné obsluhovat osobní počítač. První schopnost však není cenná a druhá není nedostatková, proto pak ani jedna příliš lidský kapitál nerozšíří, byť z rozdílných důvodů. První pravidlo tedy zní: schopnosti, o jejichž osvojení usilujeme, by měly být cenné A ZÁROVEŇ nedostatkové.
„Komplexnost bude znakem naší doby.“ Marvin Zonis – profesor na univerzitě The University of Chicago Booth School of Business a byznysový poradce vlád po celém světě.
Komplexnost je pro naši dobu ohromně důležitá, rozhodně však nemusí být synonymem pro rozmělnění energie ve spoustě činností. Což by, jak připomíná Cal Newport (2010), zpomalilo náš pokrok v jednotlivých činnostech a také bychom si automaticky snížili u každé činnosti strop, kam až se v rámci ní můžeme dostat. Řešením je zaměřit se na proces získávání schopností. Řešením je naučit se učit. Hluboké učení je pak tím, o co usilovat. Jak říká na svém twitteru Adam Grant (2014, July 24): „Produktivita je méně o časovém managmentu a více o managmentu pozornosti.“ Hluboký přístup je charakteristický soustředěním a intenzitou, která téměř bolí, nicméně přinese zasloužené ovoce. Nebudeme možná umět spoustu věcí, ale schopnost extrémně rychle se učit a osvojovat si nové věci nás komplexními udělá. Hluboké učení bychom měli aplikovat na jednu nebo dvě oblasti, abychom v nich vysoce vynikali. Cal Newport (2012) nás také nabádá, abychom si osvojili tzv. přemýšlení řemeslníka. Řemeslník přemýšlí, co může nabídnout dané práci, ne co může nabídnout práce jemu. Výsledkem tohoto přístupu je pak vytrvalá snaha získat co nejvíce karierního kapitálu v co nejkratším čase.
Dnešní ekonomika lační po vzácných a cenných schopnostech. Charles Wheelan (2010) se kdysi zeptal laureáta Nobelovy ceny za ekonomii a baseballového nadšence Roberta Solowa, jestli mu nevadí, že dostal za Nobelovu cenu méně peněz, než vydělá Roger Clemens [note]v té době hráč Boston Red Sox[/note] za sezónu. „Ne“, řekl Solow, „na světě je spoustu dobrých ekonomů, ale jen jeden Roger Clemens.“ (Charles Wheelan, 2010) Svět lační po výjimečnosti. Aby lačnil svět i po nás, měli bychom brát investování do svého lidského kapitálu nesmírně vážně. Čím dříve tak učiníme, tím déle se nám bude investice úročit, a tím vyšší bude laťka, kam až se můžeme v dané činnosti dostat. Úroková míra pak bude tím vyšší, čím je daná schopnost vzácnější a cennější.
Těžko si představit místo, které nabádá k investici do lidského kapitálu alespoň stejně jako vysoká škola. Rozhlédnu-li se však kolem sebe, téměř nikdo této úžasné možnosti nevyužívá. Škola s sebou nese různorodé požadavky, což může naši snahu rozmělnit a výsledky zahalit oparem průměrnosti očekávaného standardu. Protilátkou je volba a vytrvalá, individuální investice do jedné konkrétní schopnosti, byť na úkor schopností jiných. Osvojíme-li si v rámci dané činnosti hluboký přístup, nejen že se v ní budeme abnormálně rychle zlepšovat, získáme také ohromně účinný nástroj, jež nám usnadní jakoukoliv podobnou cestu v budoucnu. Jakoukoliv cestu za nedostatkovými a cennými schopnostmi, které jsou vedle zdraví a kontaktů, jež by také neměly být opomíjeny, uhelným kamenem lidského kapitálu.
Zaměření se jen na jednu schopnost může působit zprvu děsivě. Přivřeme si dveře ke všem ostatním volbám a riskujeme špatné odhadnutí nedostatkovosti a užitečnosti činnosti, pro kterou se rozhodneme. Uvědomme si však, že v ničem nevynikat znamená být ve všem průměrný. A skutečnost, že počet vlasů, bude jedinou věcí, kterou se budeme na trhu práce lišit od ostatních, je pak mnohem děsivější než všechna rizika specializace dohromady.
Zbavme se také rozšířeného omylu v podobě nutnosti velkého apriorního zápalu pro činnost, ve které chceme vynikat. Zápal a nadšení jsou mnohem spíše výsledky naší cílené snahy než podmínkami pro její start (Newport, 2016). Hluboké učení je svou intenzitou náročné až bolestné, specializace je riskantní, společně jsou však tyto věci návodem na výjimečnost, jež se zdá být zlatým standardem naší doby. Investice do výjimečnosti bude zároveň také nejefektivnější investicí do lidského kapitálu, možná nejlepší investicí vůbec, navíc všem dostupnou, dnes.
Hodně štěstí.
Zdroje:
Charles Wheelan. (2010). Naked economics: undressing the dismal science. New York: W.W. Norton & Company.
Grant, Adam. “Productivity Is Less about Time Management and More about Attention Management.After Shifting to a 4-Day Work Week, People Report Higher Engagement, Better Work-Life Balance, and Decreased Stress-without Any Decline in Output.#TuesdayThoughts: Https://T.co/rPL5jyGlRq.” Twitter, Twitter, 24 July 2018, twitter.com/AdamMGrant/status/1021735465899253760.
Newport, C. (2016). So good they cant ignore you: why skills trump passion in the quest for work you love. London: Piatkus Books.
