Co je smyslem života.

Objektivní smysl života neexistuje. Můžeme si vybrat, co bude smyslem života pro nás. Tento článek je o tom, co je smyslem života pro mě.

Z čeho vycházím:

• Život je příliš krátký a bezvýznamný, než aby nabídl důvod, proč neusilovat o štěstí.
•  Smysl života musí být užitečný v tom smyslu, že v jednotlivých situacích by mělo být jasné, co nás přiblíží k jeho naplnění a co ne.
• Smyl života musí být praktický. Člověk musí mít ve svých rukou akce, které k naplnění daného smyslu povedou.

Co je pro mě tedy smyslem života?

Maximalizovat svou energii.

Možná to zní zvláštně. Nicméně tento smysl dobře splňuje tři výše popsané body:

1. Maximalizace energie přispívá ke štěstí (více později).
2. Dokážeme dobře odhadnout, co nám energii z dlouhodobého hlediska přinese a co vezme.
3. Věci, které nám maximalizují energii, máme téměř výlučně ve svých rukou.

Pozn. Štěstí, láska, pomáhat druhým, studovat, něco po sobě zanechat… za sebe pro mě žádný jiný smysl života nesplňoval tři výše zmíněné kategorie tak dobře.

Proč dává tento smysl smysl?

Nejvíc energie nám dávají činnosti a vztahy pro které jsme se narodili.

Nevím, proč mi dává mluvení s lidmi mnohem víc energie než sledování filmů.

Nevím, proč mám kolem sebe lidi, kteří jsou jako fontána mládí a lidi, po kterých mám po vzájemném setkání chuť požadovat příspěvek na pobyt v lázních.

Nicméně optikou maximalizace energii je jasné, které činnosti a které vztahy hýčkat a které minimalizovat.

Věřím, že maximalizace energie jakožto smysl života je kompas, který ukáže na věci, které nás budou naplňovat sami o sobě.

Jak tento kompas efektivně využít?

Via negativa.

„Co chceme je těžké říct, co nechceme, víme s jistotou ihned.“
parafráze Nassima Nicholase Taleba

Via negativa popisuje stav, kdy přidáváme ubíráním. Stav, kdy se zbavujeme špatného, nikoliv kdy přibíráme dobré. 

V kontextu maximalizace energie může být těžké říct, co nám ji z dlouhodobého hlediska přidá. Nicméně říct, co nám ji z dlouhodobého hlediska bere, je snadné:

• Chození na pivní kvíz, kdy člověk dumá, proč se spolu lidé nedovedou bavit, aniž by jim někdo zadal téma hovoru: kde leží hrad Rabí?.
• Život v minulosti.
• Sledování bývalého partnera na sociálních sítích.
• Sledování porna
• Toxičtí lidé
• Toxické vztahy
• Potřeba uznání druhých

Říkat ne, odmítat pozvání, přestat dělat věci, kde jen vyměňujeme svůj čas za peníze nebo sociální uznání, je těžké, protože máme strach.

Maximalizace energie, coby smysl života, nám však automaticky dává mandát jednat strachu navzdory. Za chvíli umřeme. A nelze nenaplnit svůj smysl života, jen díky strachu. Který koneckonců umře s námi.

Via positiva. 

Meg Mayová ve své knize The Defininig Decade používá příměr, že mladý člověk je jako letadlo, které vylétá z New Yorku. Pootočení o pár stupňů na startu rozhodne o tom, zda skončí ve Frísku nebo Kanadě [note]Mapa pro lidi, kteří stejně jako já neznají americká města.[/note]. Podobně to ale funguje ve všech částech života, malé rozhodnutí se díky času seskládají ve velké rozdíly.

Víme, že je nějakým způsobem dobré cvičit, chodit na procházky, jíst dobře, pít vodu, spát osm hodin, bavit se s lidma, obsesivně nesledovat chytrý telefon a e-mail. JENŽE. Důvody, proč tak nečinit, se objevují jako akné na našem patnáctiletém obličeji. Dodělat projekt, domluvit řemeslníky, dodívat seriál na Netflixu, dočíst knížku…

Důvodů proč dané věci nedělat je nespočet. Důvod proč je dělat je jeden: víme, že je to pro nás „prý“ dobré.

Tedy pokud není smyslem života maximalizovat energii. Pak se stává z něčeho, co je pro nás „prý“ dobré, způsob, jak dosáhnout naplnění svého života. Z nesledování porna, pití vody a spánku osm hodin se najednou stávají schody do nebe.

K tomu přičtěme sílu složeného úroku a fakt toho, že i malé změny mohou v čase vyústit v to, zda přistaneme ve Frísku nebo New Yorku.

Když to shrnu: Ať už jdeme cestou via positiva a děláme věci, které nám dodají energii, nebo jdeme cestou via negativa a zbavíme se věcí, které nám energii berou, ve výsledku budeme mít více základní energie, která může razantně přispět k:

• snadnějšímu dosahování a udržení stavu flow.
• síle dělat těžká rozhodnutí a změny.
• schopnosti sebereflexe, vidění vzorců.
• citlivosti vůči okolnímu světu.
• prevenci depresivních stavů a vyhoření (věřím).

Co jsem se snažil říct:

Maximalizace energie nás optimalizuje pro to žít šťastně. Tím pádem je pro mě i dobrým smyslem života.

A co je dobrým smyslem života pro Vás?